Jdi na obsah Jdi na menu
 


Běžecký závod Popelka 2014

2. 6. 2014

Běžecký závod

 

Popelka 2014

 

1.6. 2014

 

Lomnice nad Popelkou

 

Pohár běžce Českého ráje

 

Délka tratě: 8,5 km

 

Můj čas: 39min25s

 

Čas vítěze: 31min52s

 

Pořadí 35. z 71 závodníků

Výsledky

 A tak i kulturista může zaútočit a být nebezpečný ve vytrvalostních sportech. Tentokrát se vydávám na běh. Jeden cyklistický kamarád Ondra Jindřišek z Hrabačova by řekl „pořád se něco děje“.

 Klasicky vstávám v 6:13 na východ slunce podle sivanských mnichů a mudrců na posilování ducha a mysli. Po úspěšném východě si dávám výživnou snídani, abych měl spousta energie a nemusel v dopoledních hodinách už nic jíst, protože start bude v 11:00. Ideální doba na vstřebání živin. K snídani si dávám tmavý oříškový chléb, 2 vejce na pánvi, 150g sýru cottage a k tomu mističku cornflakes. Po snídani se jdu ještě raději mrknout na propozice, v kolik a kde probíhá start, abych náhodou něco neprošvihl. Jsem rád, že se všechno vyvíjí tak jak má, protože předchozí den jsem si silně kýchl a lehce se mi rozdráždily cesty v dutině ústní, lidově řečeno cítil jsem pocity tepla v krku. Ihned jsem dostal strach a snědl 2 syrové palice cibule, krásně mě to protáhlo, v podstatě celou noc tento pach mi cirkuloval až do dutiny ústní a druhý den se cítím naprosto v pořádku, uff. Ono na tom něco je, však cibule má antibakteriální účinky. To trochu odbočuji, ale chtěl jsem říci, že cibule zabírá.

 Před cestou si dávám kávu a sleduji jak se vyvíjí počasí. Celkem dost mraků, ale vypadá to na suchý jarní den beze srážek a příjemných jarních teplot. Doušky dobrého turka si pozorně vychutnávám. Po tomto všem si sbalím do ruxaku běžecké boty a věci na běh. Na sebe hodím cyklodres a cyklistické boty. Poté zde vyrážím na silničním kole pěkně po ose do Lomnice nad Popelkou.

2014-06-02-11.43.10.jpg

Odjezd na běžecký závod do Lomnice nad Popelkou

 Z Jilemnice vyrážím v 9:15 a jedu směr Mříčná, Kundratice a Košťálovem směr na Lomnici, při jízdě jsem celkem vysmátý, protože mám rád další motivaci na jinou sportovní disciplínu, která mi zlepší dýchací systém i k cyklistickým aktivitám. Lidově řečeno, chci si udržovat dobrou kondici ve všech směrech. Závodění v jakých koliv sportovních odjetvích je výbornou školou na další věci, samozřejmě mám na mysli i ty, který se vůbec netýkají sportu. Sport je skvělým indikátorem i v úplně jiných odlišných oborech, pak člověk si začíná uvědomovat, jak všechny obory se sebou souvisí, krásně se to propojuje a naprosto vše do sebe zapadá. Život je potřeba si zjednodušovat. Vesmír je krásně propojený a nad tímto jsem přemýšlel ve velké části cesty, která mě doprovázela do Lomnice nad Popelkou na místo závodu. V podstatě během svého přemýšlení při jízdě mě vyplynula tato metafora : Život je vlastně sport – škola a různé vzdělávací programy jsou pouze tréninkem, ovšem záleží co si z tohoto člověk vezme a jak se v životě (v závodě) dokáže uplatnit. Nepovedená zkouška ve škole (v tréninku) se dá rychle napravit a každý si navzájem může pomoci. Jenže poté na řadu přijde krutá realita a tím je život (závod), tam už si nikdo nikomu nemusí pomáhat a každý se musí  sám o sebe postarat, každý bojuje nejvíce, jak sám může. Avšak je důležité, aby vše bylo jednodušší, tak je třeba implementovat obojí. V dalších případech je chytrý člověk, ale bez žádného vzdělání, je člověk, který se bez tréninku postaví na start, dobře předvede počáteční výkon (stává se hlavním aktérem závodu), ale pak mu přeci jen dojde vytrvalost nebo podlehne křečím, nyní v závodu skape. Proto je velice pravděpodobné, že v lepším případě doběhne do cíle s velkou ztrátou a v tom horším případě závod ani nedokončí. Ve všem je pravda a poctivost. Vždycky nastane místo a čas, kdy se začne lámat chleba.   

 Do Lomnice přijíždím okolo 10. hodiny, přejedu náměstí a jedu směr lyžařský areál na Popelkách. Cestou začínám potkávat cyklisty na silničkách, hlavně krásně „pozdraví“ a to se mi líbí. Přijíždím na místo startu a ihned potkám Vaška Šíra z Rokytnice nad Jizerou, který se rozbíhává, dáme se do řeči. Jakmile dojedu na místo dění, opřu kolo a jdu se zaregistrovat. Muzika hrála, organizace na velice pěkné úrovni, schází se typičtí běžečtí  nadšenci. Spousta se jich rozebíhá a potkám sousedy z Jilemnice, svět je malý. Po přihlášení nejistě pošlapuji a přemýšlím kam si přivázat kolo, maník, který stojí u čajů mě sleduje a třeba přemýšlí co vůbec tu dělám na kole, jestli jsem si nespletl závody? No a teď babo raď! Rychle se rozmyslím a kolo si jdu přivázat za barák k zábradlí. Po tomto všem se jdu převléci z cyklistického do běžeckého, toto jediný mě nebaví, ale člověk se vždycky musí postarat. Poté konečně nastal klid a jdu se rozkoukat, juknu na mapku a přijde mě to pěkně složitý, protože tam to vůbec neznám. No jdu se rozbíhat a ono nějak to dopadne. Po chvilce tam potkám sympatického dědulu a dáme se do řeči, říkal mi, že tento běh neběžel už 10 let a je mu 87 let, byl v neskutečný kondici, k těmto lidem mám velký respekt a vážím si jich, už intuitivně jsem vycítil, že je to pohodový člověk, se kterým nebude problém se dát do řeči, tak se nebojím jej oslovit. Čas utíká jako voda, blíží se jedenáctá a jdu na místo startu. Postupně se všichni  začínáme scházet. Je vidět, že nemám žádnou trému, však kulturistické diety mě proškolily na jinou dimenzi a jde všechno lehčeji. Psychika hraje neoddělitelnou část v podání dobrého sportovního výkonu. Čili přestávám se bát oslovení, startu, neúspěchu a beru vše tak jak je. Četba knížek a studia jsou dalšími věcmi, které mě posilují tak, že svět začínám vidět z jiného úhlu pohledu. Je potřeba žít variabilně a čerpat zkušenosti.

img00013.jpg

 

 START – vybíháme do kopce po louce, start jsem vyrazil v poklidném tempu, nikde neplaším, aby se zbytečně nenahromadila kyselina mléčná a nedostával se do kyslíkového deficitu. Když si na tempo začínám zvykat, tím úměrně na tempu přidávám a předbíhám některý skupiny, začátek je hodně do kopce, ale vyhovuje mi měkký terénní povrch této trati. Na kopci po úzké cestě běžíme už jeden za druhým a dostávám se čím dál více dopředu, hlídám si, abych se nedostával do kyslíkového deficitu, což je velice důležité. Mohlo by dojít k přepálení a k zakyselení. Postupně začínám dobíhat všechny co jim tato situace nastala. Vlese mě výrazným tempem předbíhá vynikající běžec Vladimír Vacarda, běží opravdu postupné tempo a rychle se vzdaluje, držet se ho nejde. Zkrátka a dobře, tempo si hlídám za bývalou českou lyžařskou běžkyní Blankou Paulů. Poté běžíme po kamenité cestě a snažím se držet vytrvalé tempo, zachovávám si svoji pozici, začínám se usazovat. Celkem dobře stíhám běžcům, kteří jsou velmi dobře trénovaní. Dostáváme se na kamenitou polní cestu, kde je vidět více dopředu, je vidět, že každý si hlídá svoji pozici a tím chci říci, že se snažím nepřidávat, ale hlídat si tempo se zkušenými běžci, na kterých je vidět, že už nějaký pátek běhají. Opět začíná stoupání a předbíhám další odpadlíky, nechápu kde se to ve mně bere, ale strategie je hodně důležitá. Není to jen o nohách, ale i o přemýšlení. I ve vytrvalostních sportech hraje strategie nepostradatelnou roli. Vystoupáme z lesa na vrchol, kde je trochu vidět a v pohledu se mi naskytuje, že každý si hlídá svoji pozici a začínají vznikat ještě větší rozestupy. Po těchto kopcovitých zdolání následuje dlouhá polní cesta a držím se asi 50m za výbornou běžkyní, která svoje tempo postupně zvyšuje. Snažím se, aby ten rozestup se nezvětšoval. Soustředím se na tempo i techniku, po rovině se koncentruji i na délce kroku. Po této soustředivosti předbíhám dalšího mladíka, kterému evidentně dochází. Zřejmě tyto tratě se pohybují v okolí Košova na Lomnicku.

img00014.jpg

Pomalu budeme klesat a už se těším, páč se budeme točit směrem k cíli. Hlídám si tempo a tím mě nikdo nepředbíhá. Je vidět pravda, kde se síto projeví. Hurá a začínáme klesat lesními cestami, před lidmi se snažím usmívat, s úsměvem jde všechno lépe. Podstatě, když se usmívám, tak se mi to od lidí vrací jako bumerang.  Soustředím se na ekonomický dýchání, hodně důležitý aspekt, abych byl skvěle prokysličený. Běžíme z kopce a začínají mi dýchat na záda dva borci. Běžím si podle svého tempa a zásadně tempo nezvyšuji ani nesnižuji, ten rozestup za mnou různě kolísá. V lese občas bláto a snažím se ho přeskakovat. Poslední kopeček, lehce jím uteču, ale snažím se nedostávat do dluhu, aby mně nedošlo v posledních kilometrech před cílem, byla by přeci škoda, když už to mám celkem dobře rozjeté. Nato, že se jedná po dlouhé době o první závod, tak jsem spokojený, hlavně s výdrží, původně jsem si myslel, že mám těžký svalnatý nohy a dostanu na hubu, vypadá to, že jsem se mýlil. Tyto nechápající myšlenky se mi v tomto tempu honily hlavou. Poslední kilometry, rozestupy se za mnou zmenšují, ale hlídám si je jako gólman v bránce. Začíná se klesat na místa cíle, všude samí diváci. Poslední kolečko, poslední metry do cíle a ti dva mě předbíhají, nevadí a i tak jsem spokojený, na nich bylo vidět, že běh je jejich každodenní chléb, už vidím, že se peru s opravdovými běžci, poslední metry do cíle a těsně za nimi doběhnu, cííííl…

img00054.jpg

 

 Na hodinkách sleduji, že čas mám pod 40 minut, opravdu veliká spokojenost, takový cíle jsem si pro začátek nedával. Pořadí zatím u mě není moc důležitý, ale podstatný je čas. S borci si podám ruku. Mám ze sebe parádní pocit na první běžecký závod. S kyslíkovým dluhem se velice rychle snadno vyrovnávám. Potom se usadím a ihned vidím jilemnického Aleše Kožnara, dám se s ním do řeči, rád jsem ho viděl. Poté si zajdu koupit žlutou limonádu a tatranku – podstatě taková závoďácká klasika klasik v českých podmínkách. Hlad jsem neměl, ale něco je potřeba doplnit. Ta strava není moc dobrá, jenže předchozí den jsem se vracel pozdě z práce a nestihl nic dokoupit. S tou stravou ta morálka nic moc.

 Po jídle se jdu přestrojit do cyklistického a poté s poděkováním se rozloučím s pořadateli, moc si vážím za jejich vydařenou akci.

 Za krásného slunečného počasí pálím na kole směrem Lomnice nad Popelkou, Nová Ves nad Popelkou, Syřenov. Syřenovem odbočím vpravo a Krsmolem si hezky výlet prodloužím na Novou Paku. Je paráda běžet závod a o hodinu později na kole se kochat krajinou novopacka. V Nové Pace se zastavím v cukrárně na kávovém zrnku. Tento den si mohu dovolit prasečení, protože minulý týden jsem jezdil do práce na kole, čili nemohl si přivést dostatek jídla, tak jsem pořád jedl samé ovesné vločky, rýži a tuňák. Za doprovodu slunečného počasí v Pace dominovala žluté barva a já jí tím žlutým dresem ještě více doplňoval. Kdepak novopacko na mě působí dojmem žluto-černé barvy, nevím čím toto může být uzpůsobeno, třeba i naši spoluobčané, ti mají rádi tyto barvy (teda aspoň u mě to vyvolává takový dojem). Ve Staré Pace je taky veselo, obec plná barevných objektů a hlavně jsou tam známí komedianti. Poté ještě jedu na Roztoky, kde se zastavím u tety na návštěvu. Do Jilemnice dorazím před 17.h a ještě se zastavuji u kutila z Krkonoš.

 Za celý den natočeno 50km na kole + běžecký závod 8,5 km

1_2014-05-20-17.05.54.jpg

Trochu dodání žluté barvičky na novopacku

 Z výkonu jsem velice spokojený, držel si pevný tempo a svoji pozici. Šlo o to vytrvat v požadovaném tempu a pokud možno odolávat únavě. Běžel jsem podle subjektivních pocitů a nikoliv podle běžeckých měřítek. Každopádně mi pomáhá trénink a spánek ve vyšší nadmořské výšce. Jsem rád, že jsem zařadil i cyklistické tréninky do práce. No lidi, tomuto říkám nádhera dostat se na hory po svém a celý týden se dívat na ty kopce, které zdolávám. Všechno jídlo včetně oblečení navezeno na svůj vlastní pohon.

 Co se týče dýchání, tak běh má velice příznivý vliv na dýchací systém. Proto ekonomické dýchání se dá uplatnit v cyklistice.

Krásně strávená jarní neděle.

 

Všem pořadatelům velký dík za krásně organizovaný závod.

Web závodu: www.popelka.tym.cz/

 

Závodník: Martin Háze