Jarní běh lipovou alejí 2018
Jarní běh lipovou alejí
Datum konání: 14.04.2018
Délka tratě: 5,9 km
Absolutní vítěz: Jiří Miler 19:06
Můj čas: 26:03
Týden před závodem jsem se hecnul, že si půjdu třikrát zaběhat a o víkendu se zúčastním závodu, jenž se uskuteční v Jičíně. Závod se vždy koná v atraktivní lokalitě Jičína, tedy místního parku, který ladným způsobem lemují lípy a to ve vysokém počtu.
Rekordmanem tohoto závodů je vynikající triatlonista Petr Soukup. Již v loňském ročníku soutěže se mu podařilo překonat traťový rekord s famózním časem 19:04. Letos ke zdolání traťového rekordu chyběl opravdu malý kousíček. K rekordnímu triumfu se pokoušel vynikající boleslavský běžec Jiří Miler, který byl o pouhé dvě sekundy pomalejší, jehož letošní časový limit na traťový rekord nestačil.
Předem vím, že běžecké závody letos nejsou mojí primární prioritou, avšak si trať zaběhnu na pohodu, abych si užil a viděl běžecké kamarády. Přeci, co s krásnou jarní sobotou a proč ji nevyužít? Program je třeba si zpestřit!
Startujeme v početné skupině a konstantní tempo se snažím udržet od začátku až do konce. Začátek nepřepaluji, protože po delším výpadku bych se mohl velice snadno zakyselit (kyslíkový deficit). Start u tohoto závodu je rychlý, takže v dlouhém davu se pohybujeme za sebou. Letos více posiluji, tudíž kila svalové hmoty jsou znát velmi znatelně. Obzvlášť v kopcích. Dýchání cítím plynulé, protože každé ráno zahajuji maraton rituálů (dýchací cviky, chůze naboso, ledová sprcha a na závěr přijde výplach dutiny nosní konvičkou, kterou lze zakoupit v lékárně - do toho je možné přidat himalájskou nebo mořskou sůl).
Oproti loňsku jsem o čtyři minuty pomalejší, ale je zajímavé si zhodnotit, kde byly výkony loni, a kde jsou letos.
Začátky všech závodů jsou vždycky chaotické. Jak bylo psáno v reportáži, tempo si udržuji konstantní.
Zodpovědně beru práci v jedné skupině. Jsem rád, že díky pracně vypěstovaného plnovousu už konečně nevypadám jako ten "hodný a milý kluk". Zdejší fotku si zafixuji do své paměti, tím pádem mě naučí být v životě průraznější, protože vyjadřuje bojovný charakter. Je vidět, že usilovně pracuji v dalších oblastech. Zní to sice blbě, ale jsem na sebe hrdý!
Ale delší dobu přemýšlím, že dokážu být průrazný ve složitých případech, jako například čelit závodu (obtížné situace, odolávat produkci laktátu a ještě při tom projevovat psychologické faktory). V jednoduchých případech je tomu naopak, ale jakto? Je na čase si obrázek zafixovat a realizovat v jednodušších podmínkách (v krámě, na úřadě, ve společnosti,...) a toho hodného tichého kluka nechat vymizet v myšlenkách.
Vzpomněl jsem na případ u kompenzačního cvičení, lidé dělají dřepy na balančních pomůckách, kde bezprostředně posilují hluboký stabilizační systém a žádoucí svaly jsou účinně zaintersovány do práce. Jenže, pokud člověk je v pohodlí a sedí u počítače, svaly se neaktivizují a ochabují, což je kámen úrazu vůči pohybovému aparátu. Mistrovství je umět zapojovat svaly i na té židli, zároveň být průrazný v pohodlném stavu bez nějaké výrazné zátěže. Je třeba přemýšlet a situace aplikovat v různých případech. Jsem rád, že myšlenky mohu realizovat na veřejnost!
Stoupání u Zebína mám úspěšně za sebou, teďkon už mě čeká klesání a dlouhá cílová rovina.
S lehkým úsměvem a s gradujícím tempem finišuji poslední metry do cíle. Cílovou pásku protínám s časem 26:03, tedy o 4 minuty pomalejší než loni. I tak výkon nebyl zadarmo a výpadek je znát.
Kečupová tečka na závěr, fotka je pořízena z loňska, pozorný čtenář nejspíše tuší co tím chci říci. Náhoda neexistuje! 1) byl jsem přesně o čtyři minuty pomalejší než loni (loni 22:03, letos 26:03). 2) startoval jsem v obou ročnících se stejným startovním a mým oblíbeným číslem 33, Kristova léta! Život je krásný a plný telepatie.
Web závodu: https://jbla.webnode.cz/
