Jilemnický kros
Jilemnický kros
Memoriál Oldy Hrubého
10 km
Celkový vítěz: Honců Míla 37:43
V kategorie žen zvítězila (5km): Sandra Schützová s vynikajícím časem 20:50
Můj čas: 43:48, 10. místo v kategorii mužů do 39 let a 20. celkově ze 44 závodníku
Opět další závod na domácí půdě, moje hlavní předpoklady byly zaběhnout trať okolo 42, eventuelně pod 43 minut, bohužel nevyšlo. Vzhledem k velmi těžkému terénu, kde kotníky zapadaly do bahna, tak časy byly horší než z předchozích ročníků, tak toto mě uklidnilo a mohu být spokojený. Přesto jsou traťové distance totožné, jako minulé roky. V předchozím týdnu panovalo deštivé počasí a terén byl velmi podmočený, alespoň byl zase vetší adrenalin. "Olda Hrubý by byl s těmito podmínkami spokojen."
Start probíhal ve všech kategorií současně, ženy odbočovaly po prvním kilometru vpravo (na pětku) a muži pokračovali rovně na desítku. Dále s námi běžely i děti, ale nevím kam pokračovaly. Z tohoto všeho vyplývá, že start byl rychlý. K rozdělování kategorií (v prvním kilometru) si držím pohodové tempo a zbytečně neblázním (nedostat se do kyslíkového deficitu), protože poté následují bahnité části trati. Lesní cesty dále pokračují směrem na Roztoky a sbíhám další závodníky. Tempo upaluje, kopce a seběhy jsou krátké. Proto je důležité umět rychle vyběhnout a seběhnout, primární potřeba zařadit rychlost i motoriku, což mně tento typ terénu vyhovuje. Různě kličkujeme po lese. Pak následuje seběh a vracíme se směrem k Jilemnici, kdo trať nezná, tak si může říkat, že je vyhráno, ale opak je pravdou. Tím chci říci, že u Hraběnky se cesty točí daleko více než v té části u Roztok, takže v těchto místech nejsme ani v polovině. Tímto směrem bojuji se dvojící závodníků. Jakmile se blížím na Hraběnku, tak potkávám spousta diváků, já i oni máme úsměv na očích. Během motání na lesních cestách Hraběnky mě sbíhá skvělý tempař Petr Svoboda, tempo má stupňující, takhle se pozná zkušený vytrvalec. Poslední kilometry do cíle už docela bolí a v tom mě předběhli ti dva běžci, se kterými jsem bojoval a pak lehce utekl. Měli správně naplánované tempo a věděli jak na to. Vybíháme z lesa, s jedním se držím a druhý mně utekl, jenže z kopce a v závěru měl více sil. Lehce mrknu na hodinky a vidím tam číslo 42, pomalu začínám zuřit, bohužel tomuto nejde postoupit. Správně by měl člověk zrychlit a nemít nutkání nadávat. Dobíhám poslední rovinu do cíle. Cíl - na hodinkách vidím čas okolo 44 minut, já nasr**ý, bohužel se neudržím a nahlas nadávám před lidmi i pořadateli (s kyslíkovým dluhem se srovnávám formou nadávání na sebe), v tomto se všem naprosto omlouvám, někdy mám problémy se svým egem. Rychle se srovnám, podle času a jmen si uvědomuji, že se nejedná o zas tak špatný výsledek. Hodinky mi jdou dříve, abych měl větší rezervy, stopky si moc nedávám, protože číslička by mě vystrašily.
Nemohu chtít více a v první sezóně běhání (5 měsících), mohu být více než spokojený. Příští rok zase něco stáhnu.
Dám čaj a popovídám s dalšími závodníky.
Všem pořadatelům moc děkuji za krásný, zajímavý a náročný závod.
Web a výsledky: www.skijilemnice.cz/web/
