Rubenczal Portášky 2016
Rubenczal Portášky 2016
15.10.2016
Délka trasy cca 22 km
Převýšení 1150m
Celkový vítěz: Matěj Kubina 1h:52min
Můj čas: 2h:21min:24s, 15. místo celkově
Start i cíl je na horské chatě Portášky (1050 m.n.m.). Závod pokračuje do údolí obce Velké Úpy (710 m.n.m.), přes řeku Úpu až na vrchol Černé hory (1299 m.n.m.). U vysílače proběhne rychlý zápis pověřeným týmovým kolegou a trať pokračuje zpět přes Sedlo pod Kolínskou boudou, Slatinou stráň do údolí Javořího potoka. Z něho do Velké Úpy a stejnou trasou nahoru na Portášky.
Jedu lanovkou na chatu Portášky
Před 14 dny mě navnadil půlmaratón ve Špindlerově Mlýně, tak o další dva týdny později chci zkusit další náročný horský běh, který se tentokrát koná ve Východních Krkonoších. Jedná se o krásný horský závod Rubenczal Portášky. Místo už trochu znám, protože v červnu téhož roku jsem na Portáškách byl ubytovaný s Lukášem Roubíkem. Z tohoto místa jsme absolvovali dvojnásobný přechod Krkonoš v rámci tréninku na Krakonošovu stovku. Více zajímavých informací najdete na coolturistika.cz
Jedná se o velice obtížný profil závodu, kde jsem si sáhl na dno. Panovala přátelská atmosféra pořadatelů i běžců. Při prezentaci na chatě Portášky jsem potkal známe závodníky a to včetně favorita Norberta Klvaně a bajkera Michala Vláška. Start se o 30 minut posunul, protože se tam nemohla dostat auta. Asi byly problémy s Krnapem.
Závod:
Při prvním těžkém a dlouhém klesání z Portášek do Úpy se mi už zakyselily nohy. Po seběhu na silnici do Úpy následuje vyčerpávající stoupání směrem na Černou horu a tam se běželo už o něco lépe. Zakyselené nohy už trochu zabraly, ale zase si dávám zbytečně dost vysoké tempo, abych to do cíle vůbec vydržel. V prudkých stráních předbíhám mnoho lidí a u toho dýchám nosem. U televizního vysílače na Černé hoře následuje otočka a občerstvení. Tam se pohybuji na 12.-13. pozici a čas okolo 1h:08min. Z Černé hory od televizního vysílače následuje seběh na Kolínskou boudu. V seběhu mě začaly brát křeče do břicha, tak z kopce běžím opravdu pomalu a bohužel ztrácím. U Kolínské boudy se běží kolečko směrem k Pražské boudě a zpět ke Kolínské boudě. U Kolínské boudy následuje občerstvení. Do sebe dám co mohu. Poslední klesání do Pece mně dalo opravdu pěkně zabrat. Opět mě začínají brát křeče do břicha a z dlouhého kopce mi uteklo mnoho závodníků. U závěrů prudkého klesání pouze jdu, protože křeče byly tak silné, že se těším na stoupání. Bohužel už dýchám i z kopce ústy, nosní otvory při vysoké únavě nejsou schopny kyslík pobrat. V tu chvíli i nadávám a křičím "dop*dele"! Pokud mě někdo slyšel, tak se moc omlouvám, páč v situacích, kdy se nedaří projevím svoje ego, ale v cíli zase rychle vyprchá, jako chlór po doplnění láhve s otevřeným víčkem. Po seběhu před následným dlouhém stoupání je další občerstvení a dám do sebe dva ionťáky. No a po občerstvení nastává poslední dlouhé stoupání na chatu Portášky a zde předbíhám závodníky, kteří mi utekli z kopce. Samozřejmě neběžím, ale jdu rychlým tempem, protože na běh se vůbec necítím. Pouze občas popoběhnu. Dýchám i při chůzi hodně ústy, poněvadž mám už vysokou koncentraci laktátu a nosní šachty už dech nepobírají nebo v gradující únavě není už zájem o spotřebu kyslíku. Dýchací svaly totálně unavené a hoří! Možná únavou dýchacích svalů zadržuji dech a dýchám nepravidelně. Beru to příležitostně, že se jedná o další stupeň adaptace. Také minulý týden jsem cvičil každý den silová dechová cvičení, (nádechem zvyšování nitrobřišního tlaku) takže dýchací svaly jsou unavené i z toho. Nitrobřišním tlakem se aktivuje příčný sval břišní, pánevní dno a bránice, což se časem vyplatí, ale jde o to se adaptovat. Marně se blížím na vrchol a posledních 600 m seběh z kopce do cíle...cíl, totálně vytuhlý a posekaný. V té zimě si spocený sednu u chaty a lámu do sebe čaje, protože žízeň neskutečná. Čas okolo 2h:20min, což jsem se cítil na lepší. Umístění vyšlo na 15. flek celkově. Taky jsem se cítil být v první desítce, njn je to sport. Byl to těžký závod a podmínky, na které nejsem zvyklý. I s tím výsledkem mohu být spokojený, tudíž jsem si sáhnul na dno a ta zalaktátovanost také nemusí být na škodu. Tělo si zvyká na další stupeň adaptace. Akumulaci kyseliny mléčné potvrzuje to, že v kopci na Černou horu jsem musel jít nad hranici anaerobního prahu a možná i na delší dobu. Samozřejmě tomu namlouvá i dlouhá časová vytrvalost.
Opět další závod, kde byla moc skvělá a přátelská organizace. Je vidět, že u toho sportu se pohybují fajnoví, féroví, hodně vzdělání, disciplinovaní a vstřícní lidé. Je to tak, a čím více se v tom pohybuji, tak tím více se tato zkušenost potvrzuje.
Všem pořadatelům a běžcům moc děkuji za krásnou a velmi náročnou sobotu.
Web závodu: http://rubenczal.webnode.cz/
