Časovka do vrchu - Maliník
Časovka do vrchu – Maliník
14.6.2012
Závod je součástí: KONRÁD POHÁRu ČASOVEK 2012
Místo: křižovatka Kateřinské a Ladovy 
Liberec - Kateřinky
Časovka do vrchu, délka 6 km, převýšení 400m
Po obědě si jdu přehodit kola z časovkářského speciálu na klasickou silničku. Do 5 minut mám všechno hotové a připravím si ionťáky, abych pouze uchopil kolo a mohl okamžitě vyjed bez nějakých prostojů. To já chci mít u kafe naprostou pohodu, když si dávám kafe, tak tyto chvíle považuji mezi sváteční části dne. Ve 13:30 dojte k té turecké kávě, ovesné vločky s kakaem a pomeranč, což poslední dobou není žádná změna. Po kafi ještě shlédnu meteorologický radar pro lepší jistotu, protože se prohání jednotlivé frontální systémy. Do Liberce na kole je cesta daleká. Ve 14:15 se u mě zastaví závodník Lukáš Hanousek, který mi nadělí odvetu z Bukvice. Valíme po ose směr Liberec, kde probíhal start závodu. Nejede se mi dobře, den před tím jsem měl pizzu se slaninou a nivou. Je vidět, že nejsem na tyto jídla zvyklý, čili padl částečný prasečí den, před časovkou v Sokolově bych si toto nemohl dovolit. Ale jednou začas jsem si pochutnal. Jedeme přes Vysoké nad Jizerou, Tanvald, trápíme se proti větru a žádné teplo nebylo. V Tanvaldě zarazíme a dáme si koláč z tanvaldské pekárny, aby se nám lépe jelo po rychlých cukrech, v tréninku jídlo s vysokým glykemickým indexem nevadí spíše naopak. Dále pokračujeme na cestě Bedřichov, Josefův Důl, stoupání na Hrabětice a odbočíme vpravo na Liberec, a pak sjíždíme z kopce do Liberce opačným směrem trati pořádané časovky. Při sjezdu do Liberce jsem celkem vymrzl. Dostavíme se ke kanceláři závodu, spousta známých závodníků, hodím s nimi řeč, dokonce se tam objevil i Jarda Tužu, kterého jsem dlouho neviděl. Dále Jarda Dlabu, ten taky na žádném závodě nechybí :D. V kanceláři se přihlašujeme, vyzvedl jsem si startovní číslo 62 a Lukáš 64, startuje se po půl minutě, takže Lukáš startuje minutu za mnou. Ještě trochu se rozjezdím a blíží se půl šestá – start. Postavím s ke startovací čáře a jsem pěkně zmrzlí, v tom libereckým údolí mají pěknou zimu.
Start – rozjedu se lehce, přehazuje se mi špatně, mám ztuhlý ruce, nemohu počítat s žádným výkonem. Předjíždím borce na FULLU, on se chvíli zavěsí. Trochu přidám a ujedu mu. Cítím pizzu, jak mi leží v žaludku, mrznou mi ruce, říkám si, že to snad zabalím a pojedu si na pohodu, ať klidně tam dojedu za 30 minut, bude mi všechno jedno, podstata dnešního dne je vytrvalost. Po chvíli předjedu dalšího závodníka, trochu se vzpamatuji, dávám si těžký převody a rychlost mi jde dolů, ihned těžce se zmrzlýma rukama, přehazuji na lehčí převody. Sjíždím 2 závodníky za sebou, ale bojuji marně, občas se ohlídnu jestli za mnou není Lukáš, zatím v pohodě. Tempo se snažím držet alespoň v pomalejší rychlosti. Odbočuji vlevo směr na kopec Maliník a zbývají asi 2 km do cíle. Před lesem se otočím jestli nevidím Lukáše a on nikde, říkám si to je divný, ale ve skutečnosti byl za sloupem, čili kousek za mnou. Poslední stoupání na Maliník mě bolelo, bylo nekonečné, pizza v žaludku se sice vstřebává, ale já vypínám, nesnáším chladnější počasí, už mi poslední dobou leze pěkně krkem. Otočím se a Lukáš asi 50m za mnou, já nadávám, mávám rukou a psychicky vypnu prostě to nejede. V závěru kopce se přestávám snažit, naprosto vypínám. Nemohl jsem kale točit, pár metrů před cílem Lukáš mě sjíždí a já nadával cíl. Těsně před cílem mě sjel. Oddýchám si, naštěstí psychicky jsem se rychle srovnal a řekl si „vždyť je to krásný“, je to sport, včera já jeho porazil, dneska on mě a to je správný, jak jsme vyrovnaní.
Lukáš je lepší v kopcích a já v rovinách. Lukáš se rozdělí s houskou. Před odjezdem ještě popovídáme s Filipem Zaoralem. Se všemi se rozloučíme a dáváme odjezd Liberec – Jilemnice. Kopec z Tanvaldu na Kořenov si dáváme celkem mazácký tempo, už jsem rozmrzl a pizza vstřebala. V Příchovicích se otevře krásný rozhled na Ještěd, celý Liberecko a veliká část severních Čech a středohoří, lidi nádhera, prostě romantika, člověk si uvědomí a nikdy by neřekl, jak je ten život krásný, buďme rádi, že na tom světě jsme. Sjíždíme směrem na Vysoké nad Jizerou a nad Jilemnickem se vytvořila hradba frontálních systémů – obrovské černo. Roprachticemi sjíždíme už v dešti a v údolí Poniklá sucho. Dorazíme do Jilemnice téměř za sucha. Návrat domu se uskutečnil ve 20:00, k večeři si dám 2 plátky slunečnicového chleba, 2 vejce, sýr cottage a zeleninu. Dívám se z okna, jak prudce prší a říkám si „to jsme šikovní, jak jsme počasí krásně vychytali“, což mě těší dvojnásob.
Vítězem časovky opět Jakub Svoboda 16min16s, Lukáš se umístil 18. s časem 19min07s, a já na 31. místě s časem 20min09s ze 78 startujících.
Závod se mi nejel vůbec dobře, ale hlavní podstatou bylo, kvalitní vytrvalostní trénink + závod, skvělá akce, počasí jsme vychytali za minutu dvanáct. Celkem za čtvrteční odpoledne jsme našlapali 123 km možná i více.
Díky moc všem pořadatelům
Web závodu : www.kcpivovar.cz/
Autor, závodník : Martin Háze
