Jdi na obsah Jdi na menu
 


Silniční časovka Kol-ja

22. 4. 2013

Silniční časovka – Kol-ja

21.4.2013

Délka 26 km

Celkový vítěz Karel Prager 35min58s

Můj čas 39min27s, 3. místo v kategorii z 9 závodníků

24. Celkově z 98 závodníků

Avs 39,54 km/h

kol-ja_2013_12.jpg

Na to, že je to můj první závod v sezóně, spalo se mi velice dobře, protože nemám žádné nervy, jak se umístím, nemám téměř nic najeto a se svojí kulturistickou váhou s nějakým výsledkem nemohu počítat.  Díky tomu jsem byl uvolněný a beru to, že pojedu na informativní závod a rád pozdravím všechny příznivce tohoto náročného sportu. Již jsme se delší dobu neviděli a na tyto pozitivně naladěný lidi se velice těším.

12026_631510753529306_1262660199_n.jpg

Tentokrát vstávám už 5:30, protože chci ještě absolvovat svůj rituál a to chůzi za východem slunce podle sivanských mnichů a mudrců na posilování mysli a ducha. Tento zaběhlý rituál bych nerad vynechal. Abych se vyvaroval veškerých prostojů, tak oblečení jsem měl připravené na hromádce z předchozího dne a dokonce jsem spal v ponožkách, ve kterých budu závodit. Po východu slunce se kvalitně nasnídám, dám si vydatnou snídani, abych měl co nejvíce energie po celý den. Tato časovka je dlouhá a silově náročná. K snídani jsem si navrhl 3 krajíčky slunečnicového chleba, 2 vejce, 150g sýru cottage, 100g ovesných vloček s mussli a k tomu pomeranč. Čili celkem cca. 120g sacharidů z toho 20g jednoduchých cukrů, 40g bílkovin a 30g tuků. Myslím si, že jsem si zvolil dobře. Těch 20g jednoduchých sacharidů neohrozí inzulínovou reakci po celonočním hladovění a po ranní procházce na lačno. Po snídani se jdu oblékat, do baťohu si sbalím 4 banány, 1 proteinovou tyčinku, gel a nějaké hadry. V 6:45 přijede Jakub Nechanický s kolegou Honzou Fischerem, potencionální jezdci z SSC Železný Brod. Nasadíme můj německý krám na zahrádku a pokračujeme směrem Jabkenice u Mladé Boleslavi. Cesta utekla velice rychle, protože pořád o něčem povídáme, hlavně já bývám hodně ukecaný. Zastavíme u benzínové pumpy za Jičínem, Honza si chce koupit nějaké tyčky. Také si v tomto místě vzpomeneme na poruchu Jakuba auta , se kterou jsme bojovali před rokem, doufáme, že vše půjde hladce. Do Jabkenic dorazíme okolo 8. hodiny, počasí vypadalo celkem nadějné, ale po ránu bylo docela chladno. Borci se začínali sjíždět. V 8:10 se jdeme přihlásit na závod, nastupujeme pěkně popořadě, přesně tak jak jsem si přál. Pojedeme v pořadí Jakub startovní číslo 30, Honza 31 a já 32, takže teoreticky, pokud se bude startovat v 10:00, tak budu startovat v 10:32. Poté se převlékneme do vlastní kůže. Jakub s Honzou se jdou už rozjíždět, já si dám ještě tureckou kávu, protože si chci prohloubit pohodu a půjdu se rozjet později, byla na mě ještě moc zima a pohodu u kávy beru jako primární věc. Během pití turecké kávy stojím na terásce a přicházejí ti největší borci, minulý a zároveň budoucí vítěz tohoto závodu Karel Prager, neskutečný řízek. Dále nesmrtelný jezdec a běžec Honzis, Petr Zajíc, Pavel Lauda se všemi hodím pár vět, a to mi dělá dobře, když se sejdu s pořádnými borci. Všichni samozřejmě pozitivně naladěny a každý s novinkami. Já byl úplně bez stresu, bez nějakého očekávání, protože nemám nic najeto a v tom spočívala ta neskutečná pohoda, která nekončí. Horší to mají ti, co musí něco obhajovat. Je to tak i psychika v závodě hraje velikou roli. Během dopoledne se začíná oteplovat, ale zato začíná zesilovat severovýchodní vítr. Po příjemně strávené kávě se jdu rozjíždět. Projel jsem si celou trať, silnice celkem slušná, profil mi také docela sedí. Beny to má dobře promyšlené, je to fanatický cyklista, tak je vidět, že ví co dělá. Zjistil jsem, že zhruba 2/3 trati nás bude doprovázet mírný severovýchodní protivítr a budeme bojovat s pěknou dřinou. Čas plyne jako voda, tak po rozjetí se pomalu chystám ke startu, protože startuje závodník se startovním číslem dvacet. Podstatě s tou kávou jsem udělal nejlépe, co mohu, protože jsem nevychladnul a deseti minutová pauza po rozjetí je akorát. Odhodím si přebytečné oblečení a pojedu v krátkém, začíná být docela teplo, ikdyž takhle na jaře je to zrádné. Ještě mi zbývá necelých 10 minut do startu a i v této situaci jsem naprosto v pohodě. Před startem jsem si ještě stihl popovídat s Petrem Zahrádkou, který zajíždí vynikající výsledky balíkových závodech. Také jsem pozdravil a zároveň popovídal s Vojtou Pelantem, kdo nezná Velký pan Ve, který je neskutečným zabijákem krátkých a kopcovitých tratí, hlavně časovky do vrchu na Košov v rámci jičínské cykloligy. Než budu ještě startovat porozhlédnu se dozadu, jestli za mnou nestartuje nějaký dobrý závodník. Ten za mnou celkem se nebojím, ten další taky též, ale se startovním číslem 35 vynikající závodník a paralympik Jiří Bouška, skvělý dráhař, časovkář a vše možné, tak jsem při startu i trochu znervózněl a z té dlouhé a příjemné pohodičky přišla ledová sprška. Čas plyne a zařazuji se ke startu, nyní začíná nejdůležitější kapitola dne.

Martin Háze

START – začínám lehkými převody, točím si slušnou kadenci, pomalu začínám cítit v sílu v nohách, když si tyto impulzy uvědomím, tak si dovolím hodit těžší převod a pořádně s tím roztočit. V nohách cítit síla je, možná to může být tím, že poctivě cvičím se silič kolečkem, tak mám kovový břicho a jedu pevně jako lokomotiva. Nad touto metaforou jsem v závodě hodně přemýšlel, tak si jí dovolím v tomto článku používat. Projíždím první vesnicí a celkem plynulou rychlostí. Za vesnicí si hlídám konstantní rychlost a zároveň se nedřu, opravdu jízda, jako lokomotivou. Už vidím Honzu Fischera, který startoval přede mnou a budu mu dávat minutu, v Semčicích ho předjedu. Před křižovatkou v této krásné vesničce následuje nepříjemné stoupání, tak si i stoupnu ze sedla, ale zbytečně se nedřu, protože časovka je dlouhá a do jejího konce mi musí zbýt hodně sil. Za křižovatkou sjezd z kopce, tam si nepatrně odpočinu. Opět ke konci Semčic nepříjemné stoupání a navíc proti větru. Nahoře za vesnicí dlouhá větrná rovina, soustředím se na efektivní šlapání, precizně nohy táhnu dolů a nahoru, moc se na toto soustředím, jedná se o zcela zásadní a nepostradatelnou věc v téhle disciplíně. Sjíždím do další krásné středočeské vesničky, jedu bez tachometru, takže o rychlosti nemám žádné poměti. Ve vesnici koukám, že mají RADAR a proti větru valím lokomotivou 38 km/h. Občas se podívám dozadu jestli už někde nestraší Jiří Bouška, který startoval 3minuty za mnou, já jen abych nebyl překvapený v tom prožívání jízdy lokomotivou a pak třeba nebylo veselo, zatím nic se neděje. V konci vesničky jsou nebezpečné zatáčky, který nepříjemně vynášejí, jelikož se bojím zatáček, tak tam pošetřím. Za vesnicí mírný sjezdík a po větru. Pak stoupání a velice nepříjemné proti větru. Nahoře stojí rodina Jakuba, který jel 2 minuty přede mnou se startovním číslem 30. Na vrcholu jsem celkem vyřízený. Pak těžká větrná rovina v lese a tam se dostávám do svého správného tempa, na které jsem zvyklí v nynější časovce. Potkám Petra Ševčíka a Mirka Živného, kteří se ještě rozjíždění a pomalu se blíží na startovní čáry. Když je potkám, tak se celkem směji. Poté opět zkontroluji,jestli nejede Bouška, uff dobrý! Totiž aby z vesela nebylo zklámáníčko. Za táhlým lesem další vesnička, tempo si držím, efektivně šlapu a pohoda. Kolo a na jejímž rámu rudá hvězda v níž se ukrývá znak a německý nápis GEROLSTEIN jede statečně. Za vesnicí další větrná rovina a buším do pedálu, otočím se a Bouška nikde, byl to taky neskutečný horor pilotovat s tím GEROLSTAINEM. Před další vesnicí se dám vpravo. Konečně jedu po větru, tam je dobrý výhled dozadu, tak toho využiji a vidím, že Bouška nikde. Za odbočkou plynulé stoupání a vyjíždím ho v hrazdě. Zajedu do lesa a tam jsou houpačky, z kopce moc do toho nemydlím, protože se chystám na další kopec. Využívám setrvační sílu, jenže kopec není zase, tak lehký, jak jsem si myslel, začínám měnit různé polohy, chytnu se o madla, pak zase zalehnu do hrazdy, taky si stoupnu. Po těchto změnách opět lesní rovina a najedu na horší kvalitu silničního povrchu, pěkně mě to skáče po těch dírách, jsem do toho zapálený tak, že ty díry beru jako banální věc. Jedu si po tom, jako lokomotiva po staré trati se dřevěnými pražci. Z lesa vjíždím do další vesničky, horší povrch, trocha zatáček, ale tempa se nevzdávám. Opět další rovina za vesnicí a les, jedu a jedu, neflákám se a zároveň zbytečně se nedřu. Otočím se, co Bouška a on skutečně nikde. Tím pádem tempo ještě zvyšuji. V duchu si říkám, když mě nedojede a já vydržím tempo až do cíle, tak si sám poklepu po ramenou. Nikdo by neřekl, co silič kolečko dokáže, protože si dokonale zpevňuji svalový korzet. Vjíždím už do poslední vesničky, tam se dám vpravo a asi poslední 4 km do cíle! Poslední kilometry jsou naprosto po větru a v lese. Valím celkem brutální šrot, fakt mazec a tempo chci vydržet do konce. Rovina je nekonečná. Konečně vidím na silnici napsáno 2 km do cíle. Otočím se za sebe a Bouška stále v nedohledu. Řežu šrot, nezpomaluji, lokomotiva jede o sto šest. Pilot GEROLSTAINU se jen směje v těžké válce nad rozbouřeným mořem. Naproti potkám Petra Zajíce, který fandí a má už závod za sebou. Nyní mi zbývá už jen 500 m do cíle, jedu nadoraz, 250 m do cíle, jedu nadoraz a dokonce už vidím postavičky pohybující se v cíli. Posledních 100 m do cíle, valím jako o život a cííííl.

 Oddýchám si, tam čeká Jakub a má tam obecenstvo. Z časovky mám skvělý pocit, dobře se mi jelo. Jedu si ke startu pro oblečení, abych nenachladl. Před startem potkám opět Zahradu a Mirečka, tam vyhodnotíme svoje pocity z dnešního závodu . Poté jedu k autu a převléknu se do civilu. Po veškeré práci si koupím v bufetu horalku a pito značky Birell. Zaslouženě si vychutnávám dobroty. Zrovna přitom si popovídám Jirkou Zvoníkem a s Honzisem, kteří se chystají ještě na odpolední běh v rámci programu Kol-ja. O něco později si koupím odpolední kávu a k tomu si dám proteinovou tyčinku, při této porci pokecám s Petrem Ševčíkem a s Mirkem. Pak sedneme na lavičku a sledujeme závěr běhu. Cca ve 14 hodin proběhlo vyhlášení, celkovým vítězem této časovky se stal Karel PragerVinohradských šlapek, gratulace, neskutečný výkon, fakt Karle respekt! Potom vyhlašovali naší kategorii. Vůbec jsem nevěděl čas, protože si nic neměřím. Beny mě vyhlašuje na 3. místo s časem 39min27s, fakt spokojenost . Celkově jsem byl 24/98 závodníků. V naší kategorii na prvním místě byl stále se lepšící Jakub Nechanický a na druhém místě Jiří Šlégl, obou lepším soupeřům gratuluji. Po vyhlášení se se všemi rozloučíme, ještě pogratulujeme vítězi – Kaprovi. Odjíždíme do Krkonoš, na cestě se zastavíme v Kumburském újezdu na polévku.

 Domu dorazím v 17 hodin, dám si lehkou večeři a na 19hodinu jedu s Pepou Jebavým do sauny, abych se po výkonu trochu zregeneroval. V sauně jsem byl pěkně unavený. Ze sauny návrat okolo 21. hodiny, poslední jídlo jsem si dal půlku tvarohu s cibulkou. Byl jsem příjemně unavený , tím pádem jsem si zapálil petrolejku a k tomu lahváče pardálské jedenáctky. Cítil jsem vůni plamene a vychutnával doušky dobrého piva po náročném dni. Tento relax probíhal v rámci výročí svého zaběhlého rituálu na východ slunce, podle mnichů a mudrců v malé vesničce Sivany v nejvyšším světovém pohoří Himaláje. Rovnou jsem spláchl i zhodnocení závodu, který probíhal. Tyhle rituály mi dělají dobře, večer přijde příjemná únava a není čas si zabíjet večerní hodiny u počítače, zejména na sociálních sítích.

 Příjemně strávený nedělní den, Radku moc děkuji za krásný závod a možnost setkání se s dobrými lidmi. A spolucestujícím za skvělý servis.

Web závodu: www.kol-ja.cz/

Nějaký obrázky ještě dodám

Závodník : Martin Háze