10 dní bez elektřiny
10 dní bez elektřiny
Sedím v sauně, padající kapky potu penetrují do kožní membrány, je cítit příjemná únava z vylučování nežádoucích se toxinů. Jsou z toho sedativní pocity a výsledkem upřímné obličeje, které lemují strohé rysy obličeje umocněné příjemnou únavou po předešlém dni. Stejně jako v hospodě, tak i v sauně se rozjíždí nějaká diskuze, já reaguji univerzální odpovědí: "je málo lásky", někdo se na mě dívá a směje se, druhý se tak divně kouká, co tam ten vůl v pozadí bloumá, někdo nevěřícně kroutí hlavou, někdo zase přikyvuje. Znovu zdůrazním "je málo lásky". Ještě k tomu můj nosový hlas dodává ten pravý punc.
Co tímto statusem chci říci? Jedná se o špatnou zkušenost s velkými státními institucemi. Naprostý alibismus. Jinými slovy se jedná o korporáty, kde se lidské zdraví pokládá na vedlejší kolej a úkolem je vytvářet co nejvyšší zisk. Zaměstnanci jsou jako citrón (nemusím už vysvětlovat). Bohužel stát velké korporáty podporuje a ty vlastně formují naši společnost. Tkzv. stádo ovcí, ale státu tento systém naprosto vyhovuje. Jakmile je někdo jiný, je to špatně. Klasický zaměstnanec je pouze dělník, který nic nezmůže a ten je řízen jak se mu řekne. Determinantem těchto institucí je absolutní nezájem a pohrdání lidskou společností, kde etika nemá žádnou váhu... Je nám líto, my Vám nemůžeme pomoci. Starejte se! Bohužel se tímto způsobem vyvíjí i naše společnost, málo lásky, nedostatek lidské empatie a málo schopných lidí, kteří by se chtěli stát profesionály ve svých oborech.
Za poslední týdny jsem zažil zkušenosti se společností ČEZ. Jednoho dne mně vypojili elektřinu, bez mého souhlasu (absolutní nezájem). Myslel jsem, že se udělá přepis na dalšího nájemníka (na mě). Ale pouze jsem si myslel. Myslet znamená ho*no vědět. Člověk se učí, když zrovna nejméně očekává. Necelé dva týdny jsem byl bez elektřiny. Tak kde to jsme? Středověk? Mezopotámie? No, to je jedno, žijeme v ekonomickém státě. Dnešní administrativa je balastem a přítěží pro naši společnost.
Abych status uvedl více do obrazu, zde budu vyprávět o zařízení účtu (smlouvy) u ČEZu. Než se vůbec s obchodníkem uzavře nová smlouva tak, aby byla aktivní, doba trvá dva pracovní dny (např. založení nové smlouvy probíhá v úterý a smlouva začne být aktivní ve čtvrtek po půl noci, čili až v pátek - už klasická manipulace a blbnutí lidstva ze strany korporátů). Jakmile účet začne být aktivovaný, je třeba žádat distribuci, aby došlo k zavedení dodávky elektrické energie přímo do bytu. Tento proces má trvání dalších pěti pracovních dní, ale podmínkou musí být aktivovaná smlouva, ale bohužel někdy tomu tak není. Distributor i po těch třech dnech Vám řekne, Vaše smlouva není aktivní a obchodník ji stornoval, je nám líto s ničím Vám nemůžeme pomocí, (doplnil jsem si tam klasický pohrdavý korporátský přístup - starejte se a otočení se zadkem). Z tohoto vyplývá, žít přes týden bez elektrického proudu. Teda, pokud to ještě dobře půjde. To však je pouze jen teorie. Zní to jednoduše, že? Praxe bývá zcela jiná, probíhají samé telefonáty, ztráta času. Výsledek? Téměř nikde, "je nám líto, nemůžeme Vám pomoci". Stále není aktivní vaše smlouva, my s tím nemůžeme nic udělat. Tak pendluji mezi obchodníkem a distributorem. Zjišťuji, že mezi obchodníkem a distributorem komunikace je katastrofální. Telefonáty ve mně vyvolaly vysokou produkci nezdravého kortizolu. Mladé dívky, věřím, že i krásné, dostaly pořádně zabrat mými cholerickými výstupy. I to nepomohlo a nezájem. V bytě je chladno, praní prádla vázne, ... Musím pochválit vynikající sousedy, kteří mi pomohli přes okno vyvézt prodlužovačku a zajistili mi částečnou elektřinu. Člověk vidí, že má kolem sebe fajn lidi.
Po devíti dnech už mi dorazil platební kalendář od ČEZu, ale stále bez elektřiny. Mně vybouchly saze a opět přitlačím. Peníze po mně chtějí, ale výsledek nikde! Byl jsem bezradný a hodně zklamaný jak se zachází se slušnými lidmi.
Konečně až 10. den mi distributoři přijeli zapojit elektřinu. Uzavřu to, beru to jako vynikající zkušenost do života.
Opět jsem se zamyslel a cítím další posun, moje poučka pro lidi zní: mějte disciplínu, vytrvalost, buďte pomalé cukry, začněte třeba podnikat, mějte zájmy, dělejte kraviny, nežijte jen prací, buďte profesionály ve svých oborech. Nebuďte takoví, abyste se zalíbili všem ostatním a to za každou cenu. Buďte jiní, nikoli stádo ovcí. Snažte se pomoci druhým. Více respektu a pokory. Naučte se lidem osvětlit informace a to bez arogance. Dělejte práci, která vás baví a v čem jste hlavně dobří.
Pokud přeci jen už pracujete v korporátu, dělejte práci s nadšením, snažte se pomoci poradit. Mějte profesionální přístup! A věřte mi, stoupnete u mnoha lidí, zvlášť u pomalých cukrů (s lidmi, kteří jen tak někoho nepřipouští k tělu a nejsou povrchní).
Také jsem pracoval v korporátu, vím o svém okolí, ale byl jsem jiný. Být jiný neznamená být divný, ale snažil jsem se dělat práci profesionálně! (neberte to povýšenecky). Mnoho klientů mi to řeklo. Práci jsem dělal s nadšením a individuálně, dle přání stávajících klientů. Výsledkem je, že znám mnoho vynikajících lidí, kteří se mi ozvou prostě na pohodu a rádi se sejdeme u piva, u kávy nebo na výletě. Toho si moc vážím. Znovu se opakuji, prostě na pohodu!!! Jsem rád, že se mohu do své bývalé práce na víkend zastavit jako návštěvník na hotel do Krkonoš a zde mám možnost tam potkat mnoho známých dobrých kolegů a klientů. V tom vidím právě ten výsledek. Snažte se to dělat "jinak" a bude i více lásky.
Autor: Martin Háze
